Tichá pošta

Jelikož se fotoklub Vývojka od podzimu neschází (s výjimkou dvou schůzek v prosinci), chtěli jsme tu díru aspoň trochu zalepit nějakou činností. Vzpomněli jsme si na dávnou akci fotokroužku U Beránka Davida Veise, kdy jeden člověk poslal fotku dalšímu a ten ji ocitoval nebo se jí nechal inspirovat, vyfotil další fotku a poslal ji dál. V našem fotoklubu se do akce zapojilo 12 lidí, první fotku poslal Béďa Lence a dál už to šlo tak, jak jsou fotografie seřazené. Posuďte sami, jak moc se jednotliví autoři odklonili od své "předlohy" nebo zkuste odhadnout, co je asi tak zaujalo na předcházející fotce a proč vyfotili to, co vyfotili (bylo povoleno použít i fotografie z archivu).

(Text Lenka Pužmanová)

Bedřich Benek:

2. Lenka Pužmanová:

3. Karel Mika:

4. Pavel Panský:

5. Vlaďka Studničková:

6. Miloš Těsnohlídek:

7. Stáňa Postlová:

8. Milan Špetl:

9. Jirka Čondl:

10. Zdeněk Vít:

11. Karel Kotyza:

12. Jindra Řeháčková:

Diskuse na FB:

Lenka Pužmanová

Mě baví nejvíce Béďova a Pavlova fotka. A poetika Karla Miky. Celkově mě zaujalo, jak převažuje statická fotografie bez lidí. Uvědomuju si, že jsem to zabila už na začátku já tím, že jsem nerozvinula Béďovu scénu s postavou. Důvod byl, že jsem se zrovna nedostala dál od baráku a fotit Romy na Palačáku se mi moc nechtělo Akorát jsem ještě vyfotila na náměstí hodně podobnou scénu jako měl Béďa a to mi přišlo trapné použít. Tak jsem se nakonec nachala inspirovat jen barvami a tím, že je na fotce budějcká architektura.

Jindřich Čermák

První fotka s sebou obvykle nese zodpovědnost, aby člověk nahodil něco, z čeho může vzejít zajímavý vývoj.

Ještě k téhle sérii:

Vidíš, paralela v barvách mne nenapadla. Pro mne tam byla asociací věžička s obloukovým oknem. A prima je, že Karel Mika taky "jede po dvou lyžích", a to v barvě, a v průhledu větvemi, které jsou u tebe jen naznačené.

Nejlepší zlomy jsou pro mne u Pavla Panského a Karla Kotyzy. Obě fotky mají svůj vtip a myšlenku Tiché pošty plně pod kontrolou - fotky nenapovídají dalšímu na řadě vůbec nic o předchozím vývoji, a přitom jsou s ním souladu.

Karel Kotyza navíc osvobozuje sérii z horského zacyklení, takže na konci vše dobře dopadne.